Šumařův sumář

Dnes jsem byl na Českém klarinetovém kvartetu. Lepší živý koncert jsem nezažil od Dresden Dolls, o kterých jsem psal kdysi v květnu. Tohle byla čistá esence hudby otvírající brány někam dál, než je normálně vidět. Ale ne, zcela vážně – byl to zatím nejlepší koncert festivalu Struny podzimu, na kterém jsem letos byl.

Ani Bittová na ně neměla a to je co říct. Kvarteto má koule, prostě je to muzika, která dobývá svět. Také vyhráli cenu za nejlepší nahrávku a není se co divit. Při poslechu jejich skladeb se cítíte hrdi na to, že ještě něco znamená ono pořekadlo o Češích a muzikantech. Ta iracionální radost, když hokejisti vyhrajou mistrovství, ale posunutá na daleko estetičtější rovinu.

Superlativy bych nešetřil, zkrátka koncert v Pražské křižovatce (kostele sv. Anny) byl výtečný, ale jednou si hraju na kritika, tak bych měl poukázat i na ty nedostatky (kterých bylo minimum, kam se hrabe Aziza Mustafa, nemá na ně!).

Čas od času to bylo trochu jako Reich, jedna skladba byla jako od Nymana a ještě další trochu jako od Bárty s Ilustratosphere. Ale to je v pořádku, kdo má pořád vymýšlet něco nového? Škoda spíš byla, že je ještě jeden level nad tím vším, kam ještě nevkročili. Ta poslední komnata, kde je dřeň, esence pravé hudby. Mají k ní klíče, ale ještě ji neotevřeli. Jako by skromně stáli před ní a báli se vejít.

Ale aby nevznikly pochyby, jejich hudba je do detailu promyšlená, skvělá, atmosférická, jen pořád hrozně pod kontrolou. Koncert byl pojat multimediálně, i s projekcí na jakési panely, ale projekce vyšla jaksi na prázdno, Zatímco jiná tělesa ji potřebují, aby nějak zaujala publikum, u kvarteta byla jen jakýmsi apendixem – jakousi funkci měla, ale potřeba nebyla ani náhodou. Klarinety mluvily samy za sebe.

Nejsilnější pochopitelně byli ve spojení se smyčcovým kvartetem, které bylo velmi příjemným a pozorným doplněním celého koncertu. Zajímavým fenoménem je Alan Vitouš, který na festivalu vystupoval i loni. Jeho jméno má zvuk, ale kdykoli jsem jej viděl, vyvstaly ve mně jakési pochyby. Zatímco v celku je bezvadný a do nálady skladby se zapojuje na 100 %, v sólové části (loni i letos) působí jako by se styděl a předvede nemastnou neslanou podívanou, o které si pomyslíte maximálně – hezké, ale už to tady bylo. V samotných skladbách mu nelze nic vyčíst, a právě proto jeho sólová performance zamrzí.

Na závěr nezbývá než popřát kvartetu mnoho dalších úspěchů po celém světě (zvládnou to, jsou mladí a více než šikovní) a vám co nejbližší navštívení nějakého jejich koncertu. Stojí, stojí to za to. Moc.

P. S.: Koupil jsem si i CD a to se mi hned tak neděje!!! 

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře

Milé překvapení • Michaela Pastorová • 19.06.2007, 17:44:15
Vzala jsem dceru na akci zahájení festivalu Zlatá Praha na Žofíně a zašly jsme na generálku přímého přenosu. Dcera od té doby vyžaduje CD, protože ji nadchla hudba i obuv hudebníků, zejména basklarinetisty. Přestože je to puberťák jak vyšitý, hudbu si vychtnala a kupodivu se netvářila tak jako její vrstevníci. Ostatně já byla nadšená také.

Přidejte komentář